1.26 Proč za nás Ježíš zemřel?
Bůh nás nesmírně miluje. Proto chce, abychom byli zcela šťastní a žili s ním navěky v nebi. Naše hříchy však mezi námi a Bohem stavějí překážku a způsobují, že pro Boha v našich životech zbývá málo jen místa – nebo dokonce žádné. Pokud nenecháme Boha vstoupit do svých životů, jsme na své starosti a smutky zcela sami.
Ačkoli se člověk od Boha odvrátil, Bůh jej nepřestal milovat. Poslal na svět svého Syna Ježíše, aby se narodil a žil jako člověk – se vším, co lidský život obnáší, tedy i s bolestí a smrtí. Ježíš – pravý Bůh, který je bez hříchu – vzal na sebe ty nejbolestnější následky lidského zla a zemřel potupnou smrtí na kříži. Hřích a zlo však nemají poslední slovo. Ježíš vstal z mrtvých, a když žijeme v jednotě s ním, žijeme novým životem Božích dětí. Tento nový život v Kristu přijímáme skrze křest.
Proč církev křtí děti?
Protože děti se rodí s dědičným hříchem, mají zapotřebí, aby byly osvobozeny z moci zlého a přeneseny do království svobody Božích dětí. [KKKC 258]
Proč církev křtí malé děti?
Církev se od svého prvopočátku drží tradice křtít malé děti. Má to jediný důvod: ještě než se my sami rozhodneme pro Boha, Bůh se už dávno rozhodl pro nás. Křest je tedy milost, nezasloužený dar Boha, který se nás bezpodmínečně ujímá. Proto věřící rodiče, kteří si přejí pro své potomky jen to nejlepší, žádají křest, ve kterém je dítě osvobozeno od vlivu dědičného hříchu a vyrváno z moci smrti.
Křest dětí předpokládá, že křesťanští rodiče budou křtěnce uvádět do víry a do křesťanského života. Ten, kdo dítěti odpírá křest z důvodu mylně chápané liberality, dopouští se na něm bezpráví. Tak jako nechceme dítěti odpírat lásku, pro kterou se samo také dokáže rozhodnout až později, neměli by věřící rodiče upírat svému dítěti křestní milost, nechtějí-li se na něm dopouštět příkoří. Tak jako se každý člověk rodí se schopností řeči, které se ovšem musí učit, rodí se každý člověk i se schopností věřit, avšak musí se víře učit. Křest však nelze nikomu vnucovat. Byl-li někdo pokřtěn jako malé dítě, musí svůj křest později „ratifikovat“ vlastním životem – to znamená, že k němu musí říci z vlastní vůle své „ano“, aby mohl začít přinášet plody. [Youcat 197]
Jaká je úplná a definitivní etapa Božího zjevení, v níž se Bůh plně zjevil?
Je to ta, kterou Bůh uskutečnil ve svém vtěleném Slovu, v Ježíši Kristu, prostředníku a plnosti zjevení. Kristus, jednorozený Boží Syn, který se stal člověkem, je dokonalým a definitivním Slovem Otce. Vysláním Syna a darem Ducha Svatého je zjevení plně dovršeno, i když bude úkolem víry církve během staletí postupně proniknout jeho celý dosah.
„Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal“ (sv. Jan od Kříže). [KKKC 9]
Jakou hodnotu mají soukromá zjevení?
Soukromá zjevení nepatří k pokladu víry, mohou nám však pomáhat žít naši víru, pokud si uchovají přesné zaměření na Krista. Učitelský úřad církve, jemuž přísluší posouzení takových soukromých zjevení, nemůže proto přijmout ta zjevení, která si dělají nárok na překonání nebo opravu zjevení, jehož naplněním je Kristus. [KKKC 10]
Co ze své podstaty ukazuje Bůh tím, že nám posílá svého Syna?
Bůh nám v Ježíši Kristu ukazuje celou hloubku své milosrdné lásky.
V Ježíši Kristu můžeme spatřit neviditelného Boha. Stal se člověkem, jako jsme my. Na něm vidíme, kam až dokáže zajít Boží láska: Bůh na sebe bere celou tíži našeho života. Jde s námi po všech našich cestách. Je i v naší opuštěnosti, v našem utrpení a v našem strachu ze smrti. Je všude tam, kde už nemůžeme dál, aby nám otevřel dveře k životu. [Youcat 9]
Bylo v Ježíši Kristu řečeno všechno, nebo po něm zjevení pokračuje ještě dále?
V Ježíši Kristu přišel Bůh sám na tuto zem. On je posledním Božím Slovem. Naslouchají mu lidé všech dob a poznávají tak, kdo je Bůh a co je nezbytné ke spáse.
V evangeliu Ježíše Krista je Boží zjevení dokonalé a úplné. Abychom byli osvíceni, uvádí nás Duch Svatý stále hlouběji do pravdy. Do života mnoha lidí začíná proudit světlo tak intenzivně, že vidí „nebesa otevřená“ (Sk 7,56). Tak vznikla například i slavná poutní místa, jako je Guadeloupe v Mexiku nebo Lurdy ve Francii. „Soukromá zjevení“ vizionářů už nemohou nijak přispět k plnosti evangelia Ježíše Krista. Nejsou proto předkládána jako všeobecně závazná k víře. Mohou nám ovšem pomoci k lepšímu pochopení evangelia. Církev zkoumá jejich pravost. [Youcat 10]
Jaké jsou účinky Kristovy oběti na kříži?
Ježíš svobodně nabídl svůj život jako smírnou oběť, naši neposlušnost napravil naprostou poslušností své lásky až k smrti. Touto „láskou až do krajnosti“ (Jan 13,1) smířil Boží Syn Otce s celým lidstvem. Kristova velikonoční oběť tedy vykupuje všechny lidi jedinečným, dokonalým a definitivním způsobem a znovu je uvádí do společenství s Bohem. [KKKC 122]
Proč nás musel Ježíš zachránit právě smrtí na kříži?
Kříž, na kterém byl nevinný Ježíš strašlivým způsobem popraven, je místem vrcholného ponížení a opuštěnosti. Kristus, náš Spasitel, si vyvolil kříž, aby na sebe vzal vinu světa a aby na sobě vytrpěl utrpení světa. Tak svou dokonalou láskou přivedl svět zpátky k Bohu.
Bůh nám nemohl projevit svou lásku přesvědčivěji, než že se v osobě Syna dal přibít na kříž. Kříž byl v antice tím nejpotupnějším a nejukrutnějším popravčím nástrojem. Římští občané nesměli být odsouzeni k trestu ukřižováním, ať se provinili jakkoliv závažným zločinem. Bůh tak vstoupil do nejpropastnějšího utrpení lidstva. Od té doby už nikdo nemůže říci: „Bůh neví, jak trpím.“ [Youcat 101]
Ježíš Kristus, Syn Boží, (…) který nás svým utrpením usmiřuje s Bohem a vstal z mrtvých, který je po pravici Otce a je dokonalý ve všech věcech, (…) on sám se vpravdě vydal za naši spásu, neboť on sám je Slovo Boží, on sám je Otcův Jednorozený, Ježíš Kristus, náš Pán. [Sv. Ireneus, Proti bludům, kniha 3, kap. 16 (MG 7, 928)]
