1.28 Proč musel Ježíš zemřít tak strašnou smrtí?
Ježíš zemřel na kříži strašnou, bolestivou a nelidskou smrtí. Ježíš je Syn Boží, ale též skutečný člověk. Proto trpěl a zakoušel bolest a strach jako kterýkoliv člověk. Ve svém utrpení a smrti Ježíš vzal na sebe to nejzazší lidské utrpení a všechny naše hříchy (Žid 9,28) Žid 9,28: Kristus: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají. . Ale svým zmrtvýchvstáním přemohl smrt; tak nás ze smrti vykoupil a nabízí nám odpuštění všech našich hříchů.
Svou hroznou smrtí Ježíš dokázal, že jej nic nemůže odloučit od lásky Boha Otce ani odradit od lásky k člověku. A láska Boha Otce je mocnější než smrt. Bůh to potvrdil Ježíšovým vzkříšením z mrtvých.
Jaké jsou účinky Kristovy oběti na kříži?
Ježíš svobodně nabídl svůj život jako smírnou oběť, naši neposlušnost napravil naprostou poslušností své lásky až k smrti. Touto „láskou až do krajnosti“ (Jan 13,1) smířil Boží Syn Otce s celým lidstvem. Kristova velikonoční oběť tedy vykupuje všechny lidi jedinečným, dokonalým a definitivním způsobem a znovu je uvádí do společenství s Bohem. [KKKC 122]
Proč nás musel Ježíš zachránit právě smrtí na kříži?
Kříž, na kterém byl nevinný Ježíš strašlivým způsobem popraven, je místem vrcholného ponížení a opuštěnosti. Kristus, náš Spasitel, si vyvolil kříž, aby na sebe vzal vinu světa a aby na sobě vytrpěl utrpení světa. Tak svou dokonalou láskou přivedl svět zpátky k Bohu.
Bůh nám nemohl projevit svou lásku přesvědčivěji, než že se v osobě Syna dal přibít na kříž. Kříž byl v antice tím nejpotupnějším a nejukrutnějším popravčím nástrojem. Římští občané nesměli být odsouzeni k trestu ukřižováním, ať se provinili jakkoliv závažným zločinem. Bůh tak vstoupil do nejpropastnějšího utrpení lidstva. Od té doby už nikdo nemůže říci: „Bůh neví, jak trpím.“ [Youcat 101]
Proč Ježíš vyzývá své učedníky, aby přijali svůj kříž?
Ježíš vyzývá své učedníky, aby vzali svůj kříž a následovali ho. Chce totiž přidružit ke své vykupitelské oběti právě ty, kteří z ní mají prospěch jako první. [KKKC 123]
Proč máme i my přijímat utrpení ve svém životě, „brát na sebe kříž“ a následovat Ježíše?
Křesťané nemají vyhledávat utrpení. Pokud jsou konfrontováni s nevyhnutelným utrpením a pokud ho připojí k Ježíšovu utrpení, mohou v něm objevovat smysl: „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích“ (1 Petr 2,21).
Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ (Mk 8,34). Úkolem křesťanů je zmírňovat utrpení ve světě. Jenže utrpení tu bude vždycky. Ve víře můžeme přijímat vlastní utrpení a sdílet utrpení druhých. Tímto způsobem se lidské utrpení sjednocuje s Kristovou spásnou láskou, a stává se tak součástí božské síly, která proměňuje svět k lepšímu. [Youcat 102]
Co znamená, že Ježíš je „jednorozený Boží Syn“?
Když Ježíš sám sebe označuje za „jednorozeného Božího Syna“ (jediného zrozeného syna; srov. Jan 3,16) a když toto vyzná Petr a další, vysvětluje se tak, že jenom Ježíš je ze všech lidí na světě více než pouhý člověk.
Na mnoha místech Nového zákona (Jan 1,14.18; 1 Jan 4,9; Žid 11,7 aj.) se Ježíš nazývá „Synem“. Při křtu a při proměnění hlas z nebe nazývá Ježíše „milovaným Synem“. Ježíš otvírá před svými učedníky svůj jedinečný vztah k nebeskému Otci: „Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit“ (Mt 11,27). Skutečnost, že Ježíš Kristus je opravdu Boží Syn, vychází plně najevo při zmrtvýchvstání. [Youcat 74]
Držme se své naděje a záruky naší spravedlnosti, kterou je Ježíš Kristus, jenž „na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže“ (1 Petr 2,24) a jenž „nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného“ (1 Petr 2,22), ale podstoupil všechny tyto věci, abychom mohli žít v něm. [Sv. Polykarp, Dopis Filipanům, kap. 8:1 (MG 5, 1012)]