1.37 Může nám utrpení pomoci přiblížit se k Bohu?
Utrpení není nikdy Boží trest. Bůh je všem trpícím a zarmouceným velmi blízko. Utrpení nikdy nebylo součástí Božího plánu se světem, ale přišlo na zem jako důsledek prvotního hříchu a pádu člověka. Aby Ježíš tuto situaci změnil, byl připraven obětovat na kříži svůj vlastní život z lásky ke všem lidem, ačkoli ho lidé odmítli a potupně zabili.
Nenávist a smrt však nemají poslední slovo. Boží láska a Ježíšovo vzkříšení je mocnější než zlo a smrt. Jakékoliv utrpení můžeme prožívat ve spojení s Ježíšem. Ve spojení s ním není žádné utrpení prázdné, protože ho spolu s Ježíšem můžeme obětovat za druhé. Prožíváme-li všechno spolu s Ježíšem, víme, že budeme mít též účast na jeho vítězství nad utrpením a smrtí.
Co ukazuje Kristův soucit s nemocnými?
Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných jsou jasným znamením, že s ním přišlo Boží království, a proto i vítězství nad hříchem, utrpením a smrtí. Svým utrpením a smrtí Kristus dává utrpení nový smysl: ve spojení s Kristovým utrpením se může stát prostředkem očištění a spásy pro nás samé i pro druhé. [KKKC 314]
Proč se Ježíš tolik zajímá o nemocné?
Ježíš přišel, aby nám zjevil Boží lásku. Tu přinášel především tam, kde jsme se cítili mimořádně ohroženi: v nemoci. Bůh chce, abychom byli zdraví na těle i na duchu, abychom mu věřili a abychom dokázali rozpoznat přicházející Boží království.
Někdy nám až vážná nemoc ukáže, co potřebujeme – ať už zdraví nebo nemocní – nejvíce ze všeho: Boha. Život máme pouze v něm. Proto mají nemocní a hříšníci mimořádný smysl pro to, co je v životě podstatné. Už v Novém zákoně vyhledávali nemocní Ježíšovu blízkost; snažili „se ho dotknout, protože z něho vycházela síla a uzdravovala všechny“ (Lk 6,19). [Youcat 241]
Lidské útrapy jsou ve spojení s vykupujícím utrpením Kristovým zvláštní podporou silám dobra, protože napomáhají k vítězství těchto sil přinášejících spásu. (Papež Jan Pavel II., Salvifici Doloris [Spásonosné utrpení], apoštolský list o křesťanském smyslu lidského utrpení, čl. 10, 11. února 1984)
