All Questions
prev
Předchozí:3.8 Jak se můžu modlit nad textem Písma svatého?
next
Následující:3.10 Proč opakujeme stále stejné modlitby?

3.9 Modlíme se k Otci, k Synu nebo k Duchu Svatému? K Marii a svatým?

Formy modlitby

Modlit se můžeme kdykoliv ke každé ze tří osob Trojice, které společně tvoří jednotu, a přece je každá z nich individuální osobou. Často v našich modlitbách oslovujeme Boha Otce: tím se připojujeme k neustálé Ježíšově modlitbě k Otci.

Můžeme se také modlit k Ježíši anebo k Duchu Svatému, například když žádáme o moudrost nebo inspiraci. Zatímco my se modlíme na zemi, svatí a andělé se nepřetržitě modlí v nebi. Proto je můžeme žádat, aby se za nás, když jsou Bohu v nebi tak blízko, u něj přimlouvali.

Můžeš se modlit k Otci, Synu nebo Duchu Svatému, protože jsou jeden Bůh. Můžeš prosit také Marii, svaté a anděly, aby se modlili za tebe a s tebou.
Moudrost církve

Jaký je původ modlitby Otče náš?

Ježíš nás naučil Otče náš, tuto nenahraditelnou křesťanskou modlitbu, jednoho dne, když ho jeden učedník viděl, jak se modlí, a požádal ho: „Nauč nás modlit se“ (Lk 11,1). Liturgická tradice církve vždy užívala text svatého Matouše (6,9–13). [KKKC 578]

Proč je tato modlitba nazývána „modlitbou Páně“

Otče náš se nazývá „modlitbou Páně“, protože této modlitbě nás naučil sám Pán Ježíš. [KKKC 580]

Proč říkáme Otče „náš“?

Slovem „náš“ vyjadřujeme zcela nový vztah k Bohu. Když se modlíme k Otci, klaníme se mu a oslavujeme ho se Synem a Duchem Svatým. V Kristu jsme „jeho“ lidem a on je „naším“ Bohem, nyní i navěky. Říkáme Otče „náš“, protože Kristova církev je společenství velkého množství bratří, kteří mají „jedno srdce a jednu duši“ (Sk 4,32). [KKKC 584]

Co církev vyprošuje slovy: „Přijď království tvé“?

Církev snažně prosí o konečný příchod Božího království skrze Kristův návrat ve slávě. Ale také prosí, aby Boží království rostlo už nyní posvěcováním lidí v Duchu a jejich úsilím ve službě spravedlnosti a pokoje podle blahoslavenství. Tato prosba je volání Ducha a nevěsty: „Přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20). [KKKC 590]

Proč máme prosit: „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi“?

Je vůlí Otce, aby „se všichni lidé zachránili“ (1 Tim 2,4). Kvůli tomu Ježíš přišel: dokonale splnit Otcovu spásonosnou vůli. Prosíme Boha Otce o sjednocení naší vůle s vůlí jeho Syna, podle příkladu nejsvětější Panny Marie a svatých. Prosíme, aby se jeho láskyplný plán plně uskutečňoval na zemi, tak jako v nebi. Prostřednictvím modlitby můžeme „rozeznat, co je vůle Boží“ (Řím 12,2) a dosáhnout „vytrvalosti konat ji“ (Žid 10,36). [KKKC 591]

Co znamená: „Neuveď nás v pokušení“?

Prosíme Boha Otce, aby nás nenechal samotné a napospas pokušení. Prosíme Ducha, abychom dovedli rozlišovat mezi zkouškou, která dává růst v dobru, a pokušením, jež vede ke hříchu a k smrti, a také rozlišovat mezi pokušením a svolením k pokušení. Tato prosba nás spojuje s Ježíšem, který přemohl pokušení svou modlitbou. Vroucně prosí o milost bdělosti a vytrvání až do konce. [KKKC 596]

Jsme si jisti, že naše modlitby dojdou sluchu?

Naše modlitby v Ježíšově jménu docházejí tam, kam docházely i Ježíšovy modlitby: do srdce nebeského Otce.

Můžeme si tím být jisti natolik, nakolik důvěřujeme Ježíšovi. Vždyť Ježíš nám znovu otevřel cestu k nebi, která se nám uzavřela hříchem. A protože cestou k Bohu je Ježíš sám, uzavírají křesťané své modlitby dodatkem „... skrze Ježíše Krista, našeho Pána“. [Youcat 495]

Je-li Otec „v nebi“, kde ho máme hledat“?

Nebe je tam, kde je Bůh. Slovo nebe neznamená určité místo, nýbrž bytí Boha, který není vázán prostorem ani časem.

Nebe nesmíme hledat nad oblaky. Tam, kde se obracíme k Bohu v jeho slávě, kde se obracíme k bližnímu v jeho potřebách, kde zakoušíme radosti lásky, kde se obracíme a dáváme se usmířit s Bohem, tam všude se otvírá nebe. „Bůh není tam, kde je nebe, nýbrž nebe je tam, kde je Bůh“ (Gerhard Ebeling).  [Youcat 518]

Proč říkáme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“?

Milosrdné odpuštění, které darujeme druhým, stejně jako to, které sami od druhých očekáváme, je neoddělitelné. Pokud sami nejsme milosrdní a neodpustíme druhým, Boží milosrdenství nezahrne naše srdce.

Mnozí lidé po celý život zápasí s tím, že nedokážou odpustit. Trýznivá blokáda neodpuštění se však rozpadá už jen při pohledu na Boha, který se nás ujal, „když jsme ještě byli hříšníky“ (Řím 5,8). Protože máme laskavého Otce, můžeme dosáhnout a prožít smíření ve svém životě.  [Youcat 524]

Co k tomu říkají papežové

Blahoslavená jsi, Maria, která jsi uvěřila. Tak tě chválíme s Alžbětou (srov. Lk 1,45). Blahoslavená jsi, Matko našeho Pána Ježíše Krista a Matko církve! Maria, tvému mateřskému srdci zvláště svěřujeme ty, kdo jsou sužováni utrpením a žalem: nemocné a postižené, muže a ženy prožívající těžkosti v manželství, děti z rodin, kde panuje konflikt, lidi s velkými dluhy, nezaměstnané, opuštěné a uvězněné. Kolik slz, kolik strachu, kolik temnoty je na této cestě! (Papež Jan Pavel II., modlitba k Panně Marii v Mariazell, 13. září 1983)