2.25 Jak vznikl mnišský život?
Již mezi prvními křesťany byli lidé, kteří si zvolili život v modlitbě, chudobě, panenství a službě bližním. Zejména v dobách, kdy skončila pronásledování a křesťané již neumírali mučednickou smrtí, hledali způsoby, jak mohou radikálně odevzdávat svůj život Bohu.
Někteří si zvolili poustevnický život v poušti (např. v současném Egyptě či Sýrii). Okolo roku 325 se někteří poustevníci začali sdružovat v komunitách pod vedením představených. Zde tedy můžeme hledat počátky mnišského života. V pozdějších letech vznikaly řeholní řády, mužské i ženské. Kromě života v modlitbě se řeholníci věnovali studiu, medicíně, zemědělství či psaní knih.
Z děl svatého Basila čerpali také četní autoři pravidel mnišského života, mezi nimi svatý Benedikt, který pokládal Basila za svého učitele. Z toho důvodu mají mnozí za to, že tato důležitá struktura církevního života, tedy mnišství, byla vytvořena zejména svatým Basilem, nebo byl jeho přínos při definici zvláštní povahy monastického života přinejmenším rozhodující. (Jan Pavel II., Patres Ecclesiae [Církevní otcové], apoštolský list, čl. 2, 2. července 1988)
