All Questions
prev
Předchozí:4.30 Co když je žena znásilněná, nechce mít dítě, nebo je nemocná?
next
Následující:4.32 Co když lidé nemohou mít děti?

4.31 Musím své tělo přijmout takové, jaké je?

Lidský život

Naše tělo stvořil Bůh a nazval jej chrámem (1 Kor 6,19-20) 1 Kor 6,19-20: Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě?  Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem. . Naše těla jsou tedy darem od Boha. Když si člověk záměrně způsobuje fyzické utrpení nebo bez vážného lékařského důvodu mrzačí své tělo, nezachází s tímto darem správným způsobem.

Základem naší lidské hodnoty a důstojnosti rozhodně není náš vzhled! Tato hodnota má svůj základ jen v Bohu, který nás stvořil a který nás miluje takové, jací jsme.

Nejsme vlastníci svého těla, ale jeho strážci. Nesmíme svému tělu, které nám Bůh dal, zbytečně ubližovat nebo ho mrzačit.
Moudrost církve

Jak bychom se měli chovat k vlastnímu tělu?

Páté přikázání rovněž zakazuje jakékoliv projevy násilí vůči vlastnímu tělu. Ježíš nás jasně vybízí, abychom přijímali a milovali sebe samé: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,39).

Sebepoškozování vlastního těla bývá ve většině případů psychickou reakcí na opuštěnost a chybějící lásku. Proto je na prvním místě třeba, abychom takovému člověku věnovali veškerou svou lásku. V rámci laskavosti ovšem musí být naprosto zjevné, že člověk nemá žádné právo ničit vlastní tělo, protože je Božím darem. [Youcat 387]

Čím je porušováno právo na tělesnou integritu člověka?

Toto právo je porušováno použitím násilí, únosem, braním rukojmí, terorismem, mučením, znásilněním, násilnou sterilizací, amputací a zmrzačením.

Tato zásadní provinění proti spravedlnosti, lásce a lidské důstojnosti nejsou ničím ospravedlnitelná, a to ani v případě, jsou-li kryta státní autoritou. Církev si uvědomuje vlastní  provinění v dějinách a dnes bojuje proti jakémukoliv užití tělesného i psychického násilí, především proti mučení. [Youcat 392]

Kdy jsou vědecké, lékařské nebo psychologické pokusy na osobách nebo skupinách lidí mravně oprávněné?

Vědecké, psychologické a lékařské pokusy na živém člověku jsou povoleny pouze za předpokladu, že slouží celkovému dobru osoby a společnosti a jsou-li prováděny se souhlasem dotyčných osob, dostatečně informovaných, bez nepřiměřených rizik pro jejich život a tělesnou a duševní integritu.

Pokusy navíc nesmějí vystavovat člověka významnému riziku. Pokud si někdo hodlá učinit z člověka objekt bádání bez jeho souhlasu, dopouští se zločinu. Známý je případ Wandy Poltawské, která se stala během nacistické hrůzovlády obětí zločineckých pokusů na lidech v koncentračním táboře Ravensbrück. Později se tato lékařka-psychiatrička zasazovala o obnovu lékařské etiky a patřila k zakládajícím členům Papežské akademie pro život. [Youcat 390]

Co k tomu říkají papežové

Benedikt XVI. říkal, že existuje jistá „ekologie člověka“, protože „také člověk má přirozenost, kterou musí respektovat a kterou nemůže libovolně manipulovat“. Přijetí vlastního těla jako Božího daru je nezbytné k přijetí a akceptaci celého světa jako daru Otcova a jako společného domu. Naproti tomu logika nadvlády nad vlastním tělem se někdy transformuje v logiku subtilní nadvlády nad stvořením. Naučit se přijímat vlastní tělo, pečovat o ně a respektovat jeho význam je podstatným předpokladem opravdové ekologie člověka. Také úcta k vlastnímu tělu v jeho ženskosti či mužskosti je nezbytná k tomu, abychom byli schopni rozpoznat sami sebe při setkání s druhým, který je jiný než já. (Papež František, Laudato si´ [Buď pochválen], encyklika o péči o společný domov, čl. 155, 24. května 2015)